Vše už bylo napsáno

Někdy si říkám, že nemá cenu nic vymýšlet, protože všechno už vymyslel, napsal, řekl někdo přede mnou. Možná se už stačí jen dívat.

Anebo ne?

Štefanské hody v Kamence

Železo ve větru - drát

Stožáry vysokého napětí jako kovové stromy v kulturní krajině. I ptáci je přijali...

Zbrojovka

Ne/zbořit?

Dva

Jako dítě jsem milovala houbaření a nejvíc jsem milovala, když jsme s dědou nasedli do auta a jeli někam za Libčany do našeho březového hájku. Byl to ráj křemenáčů a kozáků a děda mě schválně nechával nacházet ty nejlepší kousky.

Děda už nežije a nikdo jiný mě už do kouzelného březového háje nikdy nevezme. Hledání hub (a křemenáčů zvlášť) mě ale pořád baví. Místo dědy mě teď doprovází můj Jacques, jenže ani jeden z nás nemáme ta zaručená místečka, kde bychom vždy něco našli. V Brně nám ta místa ani nemá kdo ukázat, jsme na to sami, a tak procházíme lesy a každoročně nadáváme, že tady nic neroste a že to není možný.

Malé obchody I

Henry Lee Fest

Tři záchodky pro asi 400 lidí, super zvukař, na kterýho Plastici řvali, ať jde do pr...., sekuriťáci, co mi nechtěli nechat ani vodu z vodovodu, úderná moje mrtvá kočka, smyslná vznešenost zavazuje a inspirativní prostor Zbrojovky... takový Brno, no. (Škoda že Filip nevydržel ještě pár měsíců mezi námi, Psím vojákům by Zbrojovka slušela.)