Kolem třetí hodiny ranní obvykle přemítám o tom, jak by bylo krásné, kdybych si v deset hodin vzala prášek na spaní a nemusela pak rozehrávat drama čtyř stěn a černé žluči.
Pokud bych si vzala prášek teď, spala bych do čtyř (vyzkoušeno). A kdybych spala do čtyř, prožila bych poté další bílou noc. A máme tu začarovaný kruh, ze kterého mě nevyvede ani party girl Chinawoman.
„No tak mi pomož, tak už mi pomož rozplést ty kruhy, tak už mi pomož rozetnout ty nekonečný kruhy.“... ale to už je zase jiná písnička.
Dokonalá pjesonka.
OdpovědětVymazat