„… postavení lidí ve světě od té doby, co jej známe, je takové, že lidé
holí, beze srsti na těle, bez doupat, v nichž by se mohli ukrýti, bez
potravy, kterou by mohli nalézati v poli, jako Robinson na svém ostrově, -
všichni jsou nuceni stále a bez ustání zápasiti s přírodou, aby pokryli
tělo, udělali si šaty, ohradili se, udělali střechu nad hlavou a opatřili si
potravu, aby dvakrát nebo třikrát denně zahnali svůj hlad, nasytili své děti a
starce, kteří nemohou pracovati.“
„Jak pak může člověk, který sebe
pokládá, neřku ani za křesťana, neřku za vzdělaného anebo humanního člověka,
nýbrž prostě člověk, který ještě nepozbyl úplně rozumu a svědomí, - žíti tak,
aby, nezúčastňuje se boje o život všeho lidstva, jen ztravoval práci lidí
zápasících o život a aby svými potřebami zvětšoval práci zápasících a počet
hynoucích v tomto boji? A takovými lidmi jest plný náš tak zvaný křesťanský
a vzdělaný svět. Nejen že takovými lidmi jest plný náš svět, také ideálem lidí
našeho křesťanského vzdělaného světa jest nabývati největšího majetku, t. j. možnosti
bohatství, které zpříjemňuje i zahálčivý život, t. j. osvoboditi se od boje o
život a co nejvíce využívati práce bratří hynoucích v tomto boji. Jak
mohli lidé upadnouti v takový podivný blud?“
Lev Nikolajevič
Tolstoj
Hurikán Dalibor ví svý.
Žádné komentáře:
Okomentovat