Na kolínském nádraží vždycky potkávám vyžilý Rusáky, ex-veksláky s vyhrnutým límcem, odrbaný Romy a jiný nestálý existence. Ale vážně - vždycky. A vždycky si říkám „sme Rumuni, Bulhaři, malý trhy“.
Jacques mě do Kolína láká na židovské památky, já jsem spíš zvědavá, jestli tihle nezvedení potomci minulosti v tom městě fakt žijou, nebo se jen jako přízraky zjevují na nádraží.
Žádné komentáře:
Okomentovat