Ještě před Kolínem, kde hovořili divným jazykem („Furt čóruješ stravenky?“), nás čekala Červená Voda. Vlaky, dřevěné domky, kříže, pasoucí se ovce, krávy nebo kozy, kopce, krajina s klikatící se cestou jako od Sudka... občas to zavonělo Zakarpatím. A k tomu jedno tajemství, které jsme si s sebou vláčeli až na Křížovou horu.
Žádné komentáře:
Okomentovat