Město lidí, město vzájemnosti, město špíny, město dojmů. Občas příliš dojmů na jedno město.
Na obyvatele Lesné se usmívám, pomalu se procházejí, mluví o zelí a uzeném, venčí své psy a děti a přes drátěný plot trhají vrbové proutí na pomlázku. Vysoké barevné menhiry, stromy a lavičky, zadrátované plochy zeleně okolo vodárny. A poprvé si říkám, že se tu musí hezky bydlet.
Masná, Mlýnská, Škrobárenská, Přízova, Spálená, Rumiště... torza továren, putyky, kde vám na pivo postačej dvě pětky, fronta na žvanec z Armády spásy, prázdno po vypálené židovské synagoze, vůně a pachy z otevřených oken, zvuky cikánský rodinky... místo zaseknutý mezi Vaňkovkou a pravým břehem Svitavy, odříznutý a nechtěně ukrytý.