„Před kostelem svatého Bruna skákaly nějaký děti nebe, peklo, ráj. Čmáraly křídou po asfaltu a skákaly, jako by se nic nedělo, jako by se vesmír neroztahoval a nesmršťoval, jako by svět nebyla nanejvýš podezřelá hořlavá materie, která která může každým okamžikem vzplanout v divokejch ostrejch barvách. Dětičky dělaly, jako by se nic nedělo, jako by to nevěděly, jako by to nesály s mateřským mlíkem. Ale oni to dobře vědí, chytrý skřítci, říkal jsem si, jen se čerta staraj.“
Jáchym Topol
(Výlet k nádražní hale)
 |
Pieter Brueghel - Dětské hry |
Žádné komentáře:
Okomentovat